Bylo nebylo ...
Bylo nebylo ...
Na začátku byla nešťastná náhoda, která mě připravila o mojí milovanou britskou kočičku Nellinku. Ta přišla nečekaně o život po střetu s dobrmanem. Tuto ztrátu jsem nesla velice těžce a těžko jsem se s ní vyrovnávala, a tak po dvou měsících padlo rozhodnutí, že takhle už to dál nejde. Pořídit si další kočku nemělo smysl, mohlo by se to stát znovu a navíc jsem měla pár let před koncem vysoké školy a pořizovat si kočku k rodičům a stěhovat jí až dostuduju mi také nepřipadalo jako dobrý nápad. A tak přišly na řadu myšlenky na psa. Už 5 let se mi líbilo plemeno kavalír king charles španěl a jednou jsem si ho chtěla pořídit, jen jsem nečekala, že to jednou přijde tak brzy. A jak už to tak bývá sedla jsem k internetu s přesnou představou mého vysněného psa a ne a ne nikde žádného takového najít. Blížil se začátek školního roku a já si dala ultimátum - pokud se do konce týdne neobjeví takové štěně, jaké bych si představovala, odložím pořízení štěněte na příští léto. A ONA se objevila. Naděje zhasla ve chvíli, kdy jsem se z telefonátu s chovatelkou dozvěděla, že štěně už je zadané a v sobotu si pro něj přijedou noví majitelé. Nejspíš to byl osud, ale v sobotu ráno mi paní chovatelka volala, že zájemci štěně odřekli a jestli ho stále chci. Samozřejmě podle Murphyho zákonů se vámi vybrané štěně vyskytuje nejblíže 200 km od domova a tak jsem jela pro štěňátko do Brna.
Od první chvíle u nás mě Amy neustále něčím překvapovala - od začátku věděla, že patří k nám, nestýskalo se jí po starém domově a po mámě a všechno brala v klidu. A nepřestává mě překvapovat dodnes.
Amy mi změnila život od základů. Ukázala mi, jak krásný je život se psem, kouzlo společně strávených okamžiků, společně jsme se ponořily do tajů psích portů a totálně jim propadly. Není nic lepšího než radost, když se nám společně něco povede. A není nic lepšího než vědomí, že mám psa, na kterého se můžu stoprocentně spolehnout.