22. 10. - Od poslední aktualizace uplynuly 2 měsíce, během kterých jsem se v podstatě nezastavila. S Amy jsme byly na 2 intenzivkách s Irčou Kochovou, které byly jako vždy super a Amy se na obou docela snažila a běhala s chutí a rychle :) Další agi akcičky byly troje závody, na nichž jsem se na všech podílela jako pomocník a na jedněch částečně i jako pořadatel. Všechny se povedly a myslím, že účastníci odjížděli spokojení. Největší radost mám samozřejmě z našich neoficiálek, kde se nám podařilo dokonce jeden běh vyhrát. Holt člověk si musí uspořádat svoje závody, aby si něco odvezl ;) :D Tím jsem s největší pravděpodobností ukončila naší letošní tragickou agi sezónu. S Amy se po době marodění a plácání se na místě potřebujeme zase sladit a hlavně začít jezdit na pravidelné tréninky s trenérem.

S oběma holkama jsem se také zúčastnila dogdancingového semináře s Vandou Gregorovou. Obě byly šikovné, Whiskey cvičila v novém prostředí docela hezky a výsledkem našeho víkendového snažení jsou připravené 2 sestavy na zkoušky. Jednu z nich si zkusíme složit už v prosinci. S Amy jsme řešily její problém s přetáčením se a učily jsme klid resp. držení víčka na hlavě a dostaly jsme pár tipů na další trénink.

Od září se s Whiskey účastním online kurzu Agility Foundations u Silvie Trkman, který mě naplno zaměstnává. Zaměřujeme se zatím hlavně na těsné a rychlé točení kolem bočnic, pomalu budeme začínat běhat sekvence, pustili jsme se do učení slalomu metodou uličky, která nás baví. Nechala jsem se hecnout do sbíhaných zón a po prvním tréninku nás to baví ještě víc. Za měsíc, co dostáváme rady od Silvie, jsme se hodně zlepšily a už teď vím, že budu v kurzech i nadále pokračovat. Hned v prosinci budeme navazovat kurzem Running Contacts a následně Handling Class nebo znovu Foundations (pokud aktuální kurz nestihneme dokončit v termínu). Hodně lidí se pozastavuje nad tím, že vlastně ještě pořádně nic neděláme a v 9 měsících máme skočky v podstatě na zemi. K tomu můžu říct jen jedno - jsem přesvědčená, že tahle cesta je správná a jak řekla Silvie: "going slowly is the fastest way to the goal".

21. 8. - Konečně jsem se dostala po dvou měsících k aktualizaci a protože se úplně neflákáme, tak bude obří. Protože je léto a léto je čas táborů, tak ani my nemůžeme zůstat pozadu a máme za sebou rovnou 2. První byl dogfrisbee tábor v červenci, který se konal nedaleko od nás v Roudnici nad Labem. Jela jsem tam hlavně s cílem potrénovat házení a toho jsme si užili dost a dost. Od rána do pozdního večera jsme pořád něco dělali - házeli si mezi sebou, trénovali se psy, měli teoretické přednášky, hráli jsme hry s disky a mezi tím byla jen dvouhodinová pauza na oběd. Pro mě jakožto agiliťáka zvyklého na dlouhé pauzy mezi tréninky to byl opravdu nevšední zážitek a úplně mě to nadchlo. Amy byla v té době ještě na antibiotikách, takže jela spíše jako doprovod a téměř vše odcvičila Whiskey. Byla moc moc šikovná, disky jí nadchly a myslím, že podědila i něco talentu po příbuzných. Na to, že to byl její první tábor a první frisbee tréninky vůbec, zvládla všechno suprově a udělala mi velkou radost. Trénovala nás Míša Andrová, která mi opravdu sedla a trénovat s ní mě moc bavilo, takže pokud bude příležitost, určitě si ráda zopakuju další seminář nebo tábor. Whiskey má i svoje frisbee video a fotky jsou k nahlédnutí tady: http://sediva-petra.rajce.idnes.cz/2014-07-06_11_-_Dogfrisbee_tabor_Roudnice_nad_Labem/

Další tábor byl náš už tradiční Opsion ve Dvoře Králové s Irčou a Pavlem. Amy byla sice už po antibiotikách, ale pro změnu necelé 2 týdny před táborem začala kulhat na přední nohu, takže opět následoval klid a vracení do zátěže se nekonalo. Nakonec měly holky tréninky napůl, každá 5. S Amy to bylo prostě běhání na pohodu, spíš jen takové oťukávání po pauze. Pro Whiskey to byly opět první agility tréninky, protože to, co jsme dělaly do té doby doma, se za agility považovat moc nedá. Poprvé viděla skočku a běhala sekvence, některé i docela složité. Dostaly jsme pár opravdu cenných rad a od Irči pochvalu, prý je to raketa a dobře jsem si vybrala :) Šlo jí to skvěle, opravdu je vidět, že je to pracák a jakákoli činnost, kterou jí ukážu, ji baví. Sešla se super parta, opět s námi byla Radka s Kukym, ale i Jana s Májkou a Dingo holky. Jeden večer jsme měli táborák a dokonce jsme i zpívali s kytarou :) Bylo to moc fajn, škoda, že další větší akce budou zase až příští rok. Fotky od Jany najdete zde: http://janalotty.rajce.idnes.cz/OPSION_2014_-_4.turnus/

Whiskey má i svoje první agilitní video:

V době mezi oběma tábory jsem ještě vyrazila s Amy na dogdancingové zkoušky, které se konaly u nás v Terezíně. Bohužel se nám ale moc nedařilo, zkoušky se konaly v hale, celou dobu zlobily repráky, takže jsme slyšeli špatně písničky a jako povrch byl koberec, který byl něčím nejspíš navoněný. Amy se od začátku tvářila otráveně, ale nakonec se mi jí podařilo namotivovat a začátek odcvičila moc pěkně včetně couvání u nohy, které moc nedává. V polovině sestavy se ale začuchala do koberce a to už se mi zachránit nepodařilo. Pro mě je to opět ponaučení - na všechny zkoušky jezdit pouze do Počernic.

S Whiskey jsme si ještě stihly udělat menší výlet do Lučního Chvojna na ovečky, kde se konal seminář pasení pro štěňátka. Whiskey nejdřív víc zajímaly ovčí bobky, ale nakonec se chytla. Sice se asi úplně nepotatila, ale marná prý není. Pokud budeme mít příležitost, budeme v pasení pokračovat.

25. 6. - Nic moc zajímavého se u nás teď neděje, Amy marodí a má tedy klidový režim a Whiskey se snažím něco málo učit. Zatím cvičíme spíše triky, hlavně na koordinaci a uvědomění si těla a něco málo z poslušnosti. Taky už umíme probíhat tunýlek rovný i zahnutý a začaly jsme shapovat budoucí cik a cap. Většinu času ale trávíme na procházkách s kamarády.

Co se týče akcí, od posledně jsme byly na závodech v Píšťanech na Portě, kde nám moc nevyšlo počasí a celkově to bylo jedním slovem fiasko. Amy v dešti odmítla běhat, což mi ještě nikdy neudělala a nakonec jsme v neděli po 2 pokusech, kdy nechtěla ani vyběhnout, odstoupily a odjely domů. Týden na to jsme byly ještě na intenzivce u Milana Jiráska a ani tam to nebylo úplně ok a bylo vidět, že Amy není moc ve své kůži. O pár dní později jsme byly objednané na vyšetření srdce k MVDr. Najmanovi do Prahy. Výsledek naštěstí není tak hrozný - slabý šelest, což se ale u čtyřletého kavalíra a navíc bezpapíráka dalo čekat, takže mě to nepřekvapilo. Pořád to ale nebyla odpověď na otázku, co se to děje. Důvod proč jsme na vyšetření jely byl ten, že se Amy zadýchávala i při krátké procházce ještě než jsme vyšly malý kopeček na louku, nechtěla moc chodit na procházky a její výkon v agility a hlavně chuť šla rapidně dolů. Pan doktor nám řekl, že problém je respirační a tak nás čekala bronchoskopie a série vyšetření. Konečný výsledek je chronická bronchitida a hnisavý zánět na mandlích, kde má Amy rovnou celou zoo. Teď máme na 2 týdny antibiotika a už měsíc klidový režim, který bude ještě minimálně další měsíc pokračovat. Před sebou máme tábor dogfrisbee, kde se bude hlavně panička učit házet, Amy si možná pocvičí trochu na míči a Whiskey si chytí pár rollerů.

4. 5. - Za poslední měsíc jsme se s Amy vrhly hlavně na trénink agility a intenzivkujeme se jak se jenom dá. Byly jsme celkem na 4 intenzivkách, 2 z nich jsem pořádala já u nás na cvičáku a myslím, že se obě vydařily a všichni byli spokojení. Trénovat nás přijela Peťa Hamšíková a Aneta Grygarová. Další 2 byly s Luckou Dostálovou v Praze a v Brandýse. Whiskey nás samozřejmě všude doprovází a zatím nasává atmosféru, hraje si s dalšími štěňátky a s dospělými psy a při tom se věnuje samostudiu, když probíhá ve hře tunýlky nebo kouká, jak se to vlastně dělá. Kromě intenzivek jsme byly i na dvou závodech, v Chabařovicích na Top Outdoor Cupu a v Děčíně na kvalifikačkách. Co se týče běhání, bohužel se nám moc nedařilo, ale hlavní je, že jsme si to užily a navíc je to skvělá socializace pro Whiskey. V Děčíně jsme potkaly i bráchu Čerta a ségru Meggie, tak si mohli společně pořádně pohrát. S Whiskey se už snažíme něco málo dělat a směřovat její velkou aktivitu k něčemu užitečnému. Hecla jsem se a k tříměsíčninám jsem jí vytvořila video toho, co už umí. Je moc šikovná a myslím, že máme našlápnuto tím správným směrem.

3. 4. - Jak jsem naznačila minule, přibyla k nám do rodiny jedna malá chlupatá příšerka. Ještě před tou šťastnou událostí si ale Amy užila svoje poslední závody v roli jedináčka, a to v Ústí na záverečném dílu Fitmin Cupu. V sobotu se nám dařilo více, a tak jsme se hned v prvním běhu kvalifikovaly do finále a posbíraly pár bodíků. Po prvním závodním dnu, jsme byly v celkovém pořadí průběžně na 2. místě. Bohužel jsme si toto pořadí v neděli neudržely a spadly jsme na místo 4., ale myslím, že vzhledem k tomu, že jsme se prvního dílu nezúčastnily, to není vůbec špatné. Ve zkouškách jsme se vydiskaly a brambory nás provázely celý víkend. Krom celkového pořadí jsme braly bramboru i v sobotním agility a ve finále.
O týden později jsme se vydaly ve složení já s Amy a Jana s Májou na intenzivku s Irčou Kochovou do Počernic. Myslím, že byla vydařená, i když v hale na gumovém povrchu, ale nám jen tak něco radost nezkazí. Zkrátka bylo fajn si zase zaběhat s trenérem a nám se intenzivka moc líbila.

Den D nastal 21. 3. a já si jela do Osečka pro svojí vytouženou australskou holčičku. Oficiálně dostala jméno Bombarda Wäka, ale doma jí říkáme Whiskey. Myslím, že obě jména na ní perfektně sedí. Chtěla jsem psa na sport, a tak bylo jasné, že budu mít nejakčnější štěně z vrhu. Cestu domů víceméně prořvala, a že je pěkně ukecaná a musí všechno okomentovat, mi dokazuje stále, i když už se to hodně zlepšilo. Okamžitě po příjezdu jsem vzala obě holky ven, aby se seznámily a Amy mě hodně překvapila, protože štěně vzala naprosto v klidu, vůbec to neřeší a když je potřeba, tak si ho srovná. Že mám doma opravdu Bombardu, dokazuje i tím, jak všechno a všechny kouše, z čehož doufám, že vyroste, a jak se neuvěřitelně vzteká. Za ty 2 týdny, co jsme spolu musím říct, že je hodně chytrá, umí přemýšlet, skvěle se učí napodobováním Amy, od začátku se snaží venčit se venku, což je super, dobře a ráda se přetahuje a hraje si, ale nepohrdne ani jídlem, jde do všeho naplno, míčky a aportování jí zatím nic neříkají a největší problém vidím v tom, že je nadmíru samostatná. Je to individualistka a panička jí občas moc nezajímá. Co se týče učení, první týden jsme se soustředily hlavně na naučení klece a z původního stavu, kdy do ní nechtěla vkročit, jsme se dostaly až do fáze, kdy z ní nechce ven. Teď se soustředíme hlavně na oční kontakt a vůbec kontakt s paničkou, hrajeme si a chodíme na procházky. Více méně všechno, co jí ukážu, jí hned jde, dokonce se sama od sebe naučila sedni. Řekla jsem sedni Amy a místo ní si sedla Whiskey a od té doby si sedá na povel :) Je to šikulína, a i když s ní všechno nebude asi úplně jednoduché a zadarmo, tak doufám a věřím, že všechno překonáme a jednou z nás bude skvělý tým.

5. 3. - Zatímco leden jsme si nechaly úplně volný, únor byl ve znamení intenzivek a seminářů. Hned 1. 2. jsme si udělaly výlet do Prahy na intenzivku s Pavlem Koškem. Opět jsme odhalili pár nedostatků, ale na konci jsme si zaběhly celý 30 překážkový parkur a až na moje zakopnutí na předposlední překážce jsme ho daly celý. Takže jedním slovem spokojenost. O týden později jsme se v 5 lidech s 5 psy naskládali do jednoho auta a vyrazili do Radejčína na intenzivku s Milanem Jiráskem. Pěkně jsme si zaběhali, i když na písku je to vždycky trochu složitější a dech mi docházel až nepříjemně často. No musím pracovat i na svojí fyzičce :) Doufám, že do budoucna k Milanovi budeme jezdit o něco častěji.

16. 2. jsme oficiálně zahájily sezónu 2014. Na první letošní závody jsme vyrazily do Ústí na DogFriends Fitmin Cup. První běh disk, asi jsme se potřebovaly trochu rozkoukat. :) Druhý běh jsme ale zaběhly čistě a nakonec z toho bylo 1. místo a složená zkouška.

Poslední únorový víkend jsme vyměnily agility za dogdancing na semináři s Vandou Gregorovou. Seminář byl zaměřený na dogdancingové zkoušky, a tak jsme pomalu začaly s přípravou na MD 2 a F2, které chci zkusit na podzim. Vyjasnily jsme si některé nejasnosti z řádu a dozvěděly se plno nových věcí. Škoda, že takových akcí není u nás na severu víc. Příjemným bonusem bylo potkat na semináři kromě Vandiny Brandy také skvělého australáka Rafa a opět mě nadchlo, s jakým nadšením pracovní australáci pracují a utvrdil mě v tom, že pro mě je to zkrátka ta nejlepší volba.

Na závěr si nechávám jednu velkou novinu. Po několika letech hledání a vybírání se konečně zadařilo a na konci března si jedu pro svojí vysněnou australskou holčičku. Více o ní se dozvíte příště. :)

Webová stránka byla vytvořena pomocí on-line webgenerátoru WebSnadno.cz