Jak jsem k australákovi přišla
Jak to všechno začalo, jak to pokračovalo a jak to nakonec skončilo
aneb Jak jsem k australákovi přišla
"Australák? Ty jsi se snad zbláznila! Nechceš si to ještě rozmyslet a jít do borderky?" "Ježiš to si nekupuj, ty jsou uplně blbý!" Takhle nějak vypadaly nejčastější reakce mých známých a přátel agiliťáků na moje rozhodnutí pořídit si australáka. Jenže tohle rozhodnutí nevzniklo ze dne na den a k mému vysněnému štěňátku vedla dlouhá cesta, která trvala asi 3 roky. Plemeno australský ovčák jsem poprvé viděla v knize o výcviku psů, když bylo Amy asi půl roku. Samozřejmě mě zaujali svým zvláštním vzhledem, a tak jsem o nich začala hledat další informace. Podle standardu se jedná o psa ostražitého, velmi inteligentního a aktivního. V té době jsem ještě neměla s výcvikem takové zkušenosti a z popisu jsem si na takového psa netroufala. Jenže mi to nedalo, Amy bylo málo a tak jsem měla spoustu času nejenom získávat zkušenosti, ale také se o nich více dozvědět. Začínala jsem asi jako většina lidí prohlížením chovatelských stanic. V té době tady byli skoro jenom výstaváci a borderkoidní typy se mi moc nelíbily. S Amy jsme se mezitím začaly věnovat agility a úplně tomuto sportu propadly a tak se postupem času změnily moje priority a z původně plánovaného pěkného chlupáče jsem začala pokukovat po atletičtějších typech s pracovními vlohami. Kromě Čech jsem hledala i v zahraničí, ale nakonec jsem se rozhodla, že můj první australák bude z Čech. Vzhledem k situaci tady se mi tedy výběr zúžil na 3 chovatelské stanice, ze kterých jsem ale velmi brzy vybrala vítěze. Původně jsem chtěla štěně po feně importované do ČR ze země původu, tedy z USA, pak jsem ale v únoru 2013 viděla na závodech Izzy a zamilovala se. Moje pátrání po zahraničních CHS ale nekončilo a tak jsem zhruba ve stejné době objevila plánovaný vrh v rakouské CHS Let's talk about a zamilovala se podruhé, tentokrát do hnědého psa z Francie jménem Roy. Našla jsem i další plánovaný vrh, kde byl otcem, ale pořád to na mě bylo brzo, vzhledem k tomu, že jsem právě končila VŠ. Když koncem srpna CHS Wäka oznámila, že bude krýt Izzy, nechala jsem se hecnout od kamarádů a napsala jim. Chovatelka Irena vybírala krycího psa pro Izzy velmi velmi dlouho a do poslední chvíle nechtěla nic prozradit. Koncem listopadu mi zavolala, že se právě vrátili z Francie, mají nakryto a tatínek štěňátek je právě Roy. Na fenu bylo 6 zájemců, takže jsem stejně neměla nic jisté a musela jsem čekat, jestli se nějaká holčička pro mě narodí. Štěňátka se narodila 24. 1., 3 feny a 5 psů a jedna byla pro mě. Ten večer jsme byli s kolegama z práce utužovat kolektiv a pili jsme whiskey. Tohle jméno jsem měla už ve výběru, takže bylo jasno. Mimo to mají štěňátka v rodokmenu psa se stejným jménem (Taylor's Whiskey), který je mojí holčičce podobný. Věřím, že tohle všechno je osud.