Co se událo v roce 2012
23. 12. - Rok 2012 se nám blíží ke konci a tak je tu poslední zpráva tohoto roku. Nebudu dělat rekapitulaci všeho, co se nám za celý rok přihodilo, kde jsme byly atd. Snad jen pár vět o poslední ne zrovna milé události. Posledních pár dní Amy zlobí koleno, loupe jí v něm, občas si nohu nadlehčí. Měla jsem důvod si myslet, že jde o luxaci pately a moje obava se bohužel potvrdila. Naštěstí výsledek vyšetření je jen 0/2, což znamená střední stupeň na pravé noze. Momentálně máme tedy klidový režim, což Amy nesnáší úplně dobře - šíleně se nudí a hraje borderku :) Zrušila jsem pár akcí, které jsme měly naplánované na začátek roku, včetně závodů a postupovek z dogdancingu. Postupně musíme nohu nasvalit, takže nás čeká plavání a cvičení na míčích. S agility nekončíme, jen budeme podle momentálního stavu upravovat zátěž. V dogdancingu to pro nás znamená jen upravení tréninkových lekcí na málo a častěji z původního hodně a méně často, hlavně co se týká některých náročnějších triků.
Přeji všem krásné prožití vánočních svátků a do nového roku hlavně hodně zdraví, pohody a splněných přání.
27. 11. - Teď se toho děje tolik, že už ani nevím, co bylo před měsícem, tak asi budu stručná :) 27. 10. jsme byly v Kyjích na dvojzkouškách a co čert nechtěl, napadl sníh. Byl to docela zážitek běhat v říjnu na sněhu, ale naštěstí jsme ve zdraví přežili. V první zkoušce měla Amy odmítnutí, které přičítám počasí - pršelo, to je Amynky nejoblíbenější :D V druhé zkoušce disk na rozlišovačce kladina/houpačka. Přeci jenom jsme nakonec v první zkoušce skončily na 3. místě, ale bez splněné zkoušky na postup.
3. 11. jsme vyrazily do Počernic na zkoušky z dogdancingu. Skládaly jsme MD1 a DwD1, obě zkoušky jsme zvládly na výborně, Amy konečně na dogdancingové akci krásně spolupracovala a udělala mi ohromnou radost. Dokonce mi rozhodčí Vanda Gregorová řekla, že naše DwD byla jedna z nejlepších zkoušek dne :) Od titulu Master of Dogdancing 1 nás dělí už jen poslední zkouška HtM1.
MD1: http://youtu.be/RsGy6rMPLoc
DwD1: http://youtu.be/dgEcvXTwao0
Začátkem listopadu jsme se přestěhovaly zpět do Litoměřic, takže teď máme velkou agilitní pauzu, protože vozit psa do Prahy je složitější, než jsem si myslela, ale snad se to na jaře zase změní k lepšímu.
24. 11. jsme se konečně po 3 týdnech dostaly na agility trénink a rovnou na intenzivku s Marťou Konečnou. Parkury byly super, moc jsme si to užily a myslím, že nám to zase jen a jen prospělo. Už se těšíme na další intenzivku s Martinou zase v lednu :)
24. 10. - Dnešní aktualizace bude trochu netradičně od konce. Víkend 20. - 21. října jsme měly čistě agilitní. V sobotu jsme byly na skvělé, úžasné, nejlepší a nejdokonalejší intenzivce s Pavlem Koškem a byla to naprostá bomba. Pavel nám všechno pěkně vysvětloval, pojmenoval, u každé sekvence měl hned několik možností, jak daný problém řešit, postavil nám pěkný náročný parkur, prostě super. Mě osobně tahle intenzivka moc pomohla a myslím, že to byla zatím nejlepší intenzivka, na které jsem byla, takže hned, jak bude možnost si trénink s Pavlem zopakovat, jdu do toho. Hned v neděli se ukázalo, že sobotní trénink nám nejspíš k něčemu byl. Vyrazily jsme totiž na dvojzkoušky do Počernic, kde posuzovala Jitka Maroušková, která je známá svými těžkými parkury, na kterých se většina startujících diskne. Vyjížděla jsem s tím, že stejně nemáme šanci a tak jsem se po dlouhé době vůbec nestresovala a jela si to prostě užít. Parkury mi kupodivu nepřišly až tak strašné, samozřejmě tam bylo pár záludností, ale čekala jsem horší. První běh jsme zaběhly čistě a já měla neskutečnou radost, první čistý běh od té doby, co jsme ve dvojkách. Jasně mohly jsme to zaběhnout i líp, hlavně moje část týmu pár míst úplně nezvládla, ale zvládly jsme to a bylo z toho druhé místo a tím pádem první uznatelná zkouška na postup do trojek (ne že bych tam nějak pospíchala, ale potěší to). V druhém běhu jsem byla snad ještě klidnější, než v prvním, svoje už jsme měly splněné a spokojenost už tak byla veliká. Jenže na druhém běhu si většina závodníků vylámala zuby a jenom 7 týmů doběhlo bez diskvalifikace a my mezi nimi, navíc jako jediní čistě bez trestných bodů za čas. Tím jsme si vysloužily 1. místo a další zkoušku do sbírky a rovněž 1. místo v součtu obou běhů.
Video z Počernic: http://www.youtube.com/watch?v=LjGNfHigPGI
Ve středu 17. 10. pořádali pandičky akci pro handikepované lidi a my jsme předváděly ukázky agility a dogdancingu. Dogdancing byl docela pozdě a Amy už se nechtělo moc spolupracovat, takže mi dalo docela zabrat přesvědčit jí, aby něco předváděla. Zkrátka asi není takový exhibicionista a stydí se tancovat na veřejnosti =D Každopádně mě to donutilo uvažovat přeci jen o neoficiálních závodech dogdancingu a s oficiálními asi ještě chvilku počkáme.
Naše sestava (jen trénink, ne vystoupení před lidma): http://www.youtube.com/watch?v=KuA5hzFvXvc
13. 10. jsme byly na semináři dogdancingu s Terezou Zůnovou. Byl to seminář spíše pro začátečníky a tak jsem se ze začátku bála, že nám to nic moc nedá, ale naštěstí úplně zbytečně. Terka pro nás měla vždy připravenou nějakou novou variantu, kterou jsme nedělaly a hlavně, která by mě samotnou nikdy nenapadla. Bylo to fajn a jestli budou semináře na pandě pokračovat i na jaře, určitě se zase rádi zúčastníme.
4. 10. jsme se já, Jana Pospíšilová, Míša Hornická a Petra od Loly vydaly směr Liberec. Česká republika tam totiž od 4. do 7. října poprvé v historii pořádala mistrovství světa v agility 2012 a bylo se na co dívat. Skvělá atmosféra, výkony všech závodníků, skvělá parta spolufanoušků, co víc si přát. Já jsem přes samé fandění ve čtvrtek a v pátek málem nestihla autobus do Boru, kde jsem přespávala u tety, takže jsem to měla i s adrenalinem. V pátek jsem dokonce musela autobus stavět u výjezdu, ale odcházejte, když zrovna běží češi a maj šanci na medaily, že jo. Ráno jsem zase z autobusáku běžela poklusem, abych o nic nepřišla. Nejvíc jsme samozřejmě fandili našim a vyplatilo se, letos si naše holky odvážely rekordních 7 medailí. Nejvíc zářila Péťa Hamšíková, která si s Larou doběhla pro Vicemistra svěla v agility a s týmem medium byly dokonce zlatí. Tým smallíků, kde byla Marťa Konečná si vyběhal stříbro. Moc jsme si to užili, byly to nádherné 4 dny a hned bych se tam vrátila. Snad bude MS ještě někdy u nás a budeme si moct tuhle akci zopakovat.
29. 9. jsme vyrazlily do Nymburka, kde se konalo mistrovství republiky kavalírů v agility a zároveň dvojzkoušky, kterých jsme se taky zúčastnily, když už jsme tam byly. Ve zkouškách jsme se diskly, jeden disk byl čistě můj a v druhém si Amy nešťastnou náhodou spletla reklamu na pásce s tunelem a vyběhla z parkuru. Mistrovské běhy se nám taky dvakrát nepovedly, Amy netrefovala náběhy do slalomu a tak jsme sice vždycky doběhly, ale s chybami a na umístění to nestačilo.
17. 9. - Nastal čas doplnit resty :)) Takže někdy v průběhu srpna jsme byly s Jančou a kavalírkama na procházce a Janča vzala s sebou foťák. Fotky se povedly a můžete se na ně podívat tady (moc děkujeme):
http://janalotty.rajce.idnes.cz/vylet_s_Aimy_a_Lotty/
Koncem srpna jsme byly na táboře ve Dvoře Králové, kde jsme cvičily dogdancing pod Alenou Smolíkovou a agility pod Péťou Hamšíkovou. Agility s Péťou naprosto super, moc se mi to líbilo a bavilo mě to a dokonce jsem se domluvila s Péťou, že k ní občas zajdu i doma. Dogdancing taky super, konečně zase pořádný tréninky s instruktorem, i když bych pár věcí učila jinak než jak učila Alena, ale celkově spokojenost. I když se mi tréninky líbily, příště se budu hodně rozmýšlet, jestli ještě pojedu do Dvora. Asi jsem zhýčkaná, ale zázemí tam bylo hodně mizerné, nejhorší byly společné sprchy, které byly ještě ke všemu až ve vedlejším areálu. A co mě zklamalo nejvíc bylo chování některých spolutáborníků ze začátku týdne, protože fakt zamrzí, když někam jedete s tím, že tam někoho budete znát a dotyční se s vámi nebaví a ještě na vás mají poznámky. Na druhou stranu naše dogdancingová parta byla super, seznámila jsem se s novými fajn lidmi a jsem moc ráda, že jsem je mohla poznat.
Poslední den ve Dvoře se konaly dogdancingové zkoušky, kterých jsme se zúčastnily. Nakonec jsem se hecla (velký podíl má na tom Alena :)) a přihlásila jsem se rovnou na 3 - na plánovanou DwD 1, MD1 a nakonec i F1, kterou jsem původně chtěla dělat až příští rok po změně zkušebního řádu. Bohužel nám počasí vůbec nepřálo a celý den propršelo, což se hodně projevilo na naší úspěšnosti. Jako první jsme nastupovaly na F1 a paradoxně to byla jediná zkouška, kterou jsme ten den složily. Následovala MD1 a to už pršelo, což se Amy ani trochu nelíbilo, navíc byla naštvaná, že v F1 nedostala pamlsky hned po skončení sestavy, jak je běžně zvyklá a prostě se jí už cvičit nechtělo. Bohužel jsem jí nepřesvědčila, aby udělala 4 kroky stranou a tím jsme se diskvalifikovaly. V poslední DwD1 už zapracovaly nervy na mé straně a opět lilo jako z konve. Amy se moc nechtělo zvedat packy a tak jsem je chtěla opravit, bohužel jsem v tu chvíli zapomněla, že nám chybí ještě jeden trik a vzpomněla jsem si pozdě. Tím jsme si vysloužily další disk. Ponaučení pro příště - nikdy už nás nepřihlásím na 3 zkoušky v jeden den a zbylé zkoušky budeme skládat v hale, kde nás počasí nemusí trápit.
A zatím poslední naší akcí byla intenzivka s Anetou Grygarovou tuto sobotu v Komořanech. Klasicky jsem to nemohla najít, ale nakonec jsme přeci jenom dorazily na místo určení a moc jsme si to užily. Zjistila jsem, že nám vůbec nejde vedení přes překážku, což skoro neděláme a za poslední měsíc a půl se 3 trenéři shodli na tom, že moje vedení není plynulé, takže bych se chtěla v budoucnu pokusit to pokud možno změnit k lepšímu.
15. 8. - V sobotu jsme se vrátily z prvního letošního agility tábora ve Cvikově, kde jsme trávily týden od 5. do 11.8. Celý týden byl úžasný, hned bych jela zpět :) Jela s námi Bára Vaicová s parsonkou Jackie, takže jsme si to pěkně užily, bylo fajn vidět se po takové době a strávit společně týden v divočině :) Cvičák ve Cvikově je moc hezký a rozlehlý, obklopuje ho les, takže jste opravdu přírodě nadosah, ne jako v kempu. Velikost areálu umožňovala do jisté míry soukromí, žádné stan vedle stanu, což bylo fajn. Ani jsme nestačily za ten týden všechny poznat, ale moc nám to nevadilo. Počasí nám přálo, skoro nepršelo a nebylo ani vedro ani zima, akorát noci byly chladnější a koncem týdne už byla k ránu pěkná zima, ale na severu Čech se to dalo čekat.
Cvičily jsme u Martiny Konečné, která letos bude reprezentovat ČR na mistrovství světa hned se dvěma psy a musím říct, že to bylo teda pěkně náročné. Martina je někdy opravdu drsná a nikomu nic nedaruje, snaží se hodně lidi na parkuru hecovat, umí vás seřvat i setřít, na druhou stranu, když se cokoli povede, tak pochválí. Až po tom, co jsem viděla videa z cvikovských zkoušek jsem zjistila, jak mi trénink s Martinou pomohl a za to jí patří ohromný dík. K Martě jdeme zase v listopadu na intenzivku a určitě se k ní budeme i nadále vracet, snad se nám do té doby podaří vylepšit problémy, které nám pomohla odhalit.
V pondělí a ve čtvrtek byly ve Cvikově zkoušky. Bohužel se nám ani jedna nepovedla, v pondělí jsem po špatné otočce poslala Amy na překážku do outu a byl to dis, ve čtvrtek byla Amy tak rozjetá, že vrazila hrudníkem do skočky a shodila a já jsem jí potom trochu utekla na áčku a zavinila tak odmítnutí. Přesto se nám ve čtvrtek povedla krásná postupovka 3,94 m/s a to i přes to zdržení na áčku.
Celý týden také probíhala táborová hra, kterou náš 6 členný tým vyhrál, a tak jsme si na závěr pochutnali na čokoládovém dortu.
Moc se nám ve Cvikově líbilo a užily jsme si to, i když jsme se už koncem týdne těšily domů na teplou postel a na pořádný odpočinek :) Děkuji všem zúčastněným za skvělou atmosféru, Báře, že jela se mnou a věřím, že se do Cvikova zase někdy vrátíme.
Foto zde: http://ivia.rajce.idnes.cz/LVT_agility_Cvikov_2012/
24. 7. - Neděli 22. 7. jsme strávily hraním her podle Susan Garrett na semináři, který vedla Katka Lerlová. Katka je moc sympatická a měla seminář pěkně připravený. I když jsem už všechny hry, které jsme hráli, znala, dozvěděla jsem se spoustu nových a hlavně užitečných věcí a také kde dělám chyby. Konečně jsem také pochopila smysl některých her, které mi dříve přišly zbytečné. Katka trpělivě odpovídala na naše dotazy, všechno předváděla s jedním ze psů, které mají doma a každému poradila s jeho konkrétními problémy. Pro nás to byl velice kvalitně strávený den a myslím, že jsme si to s Amy obě moc užily. Také jsme obě po návratu domů pěkně odpadly, kdo by byl řekl, že trocha hraní bude tak náročná =D
Konečně jsem šla do sebe a znovu jsme se pustily do dogdancingu. Chystáme se poctvivě na zkoušky, pilujeme triky, většinu už jsme uměly, ale je potřeba si to připomenout a doladit :) Mám hotové sestavy kromě HTM 1, ale zatím jsem si troufla přihlásit se jen na DwD 1, zato už 31. 8. Mám z toho trému už teď, ale snad to dobře dopadne, myslím, že připravené jsme dobře :)
4. 7. - V sobotu 30. 6. jsme vyrazily po 2,5 měsících na závody do Loun a rovnou jsme po pauze přestoupily do kategorie SA2. Provázely nás problémy s dopravou, a tak jsme nakonec jely prvním vlakem z Litoměřic a dorazily samozřejmě pozdě. Nebo spíš právě včas, protože zrovna probíhala prohlídka naší kategorie. Ráno začalo bouřkou, následoval jumping, který nebyl úplně povedený, odmítnutí mojí vinnou a shozená skočka a podobně vypadaly i naše další běhy - zkouška SA2 a agility. Amy shazovala víc než obvykle a cítila jsem, že nejsme úplně sehrané, což doufám, že v srpnu na táborech vylepšíme. Vrchol dne bylo ovšem moje zakopnutí o předposlední skočku po jinak čistém běhu, sice jsem to vybrala a nediskly jsme se, ale Amy to vyvedlo z míry tak, že shodila laťku. Dopoledne mě závody moc nebavily a odpoledne se zase udělalo neskutečné vedro, proto jsme byly rády, když už byl konec a mohly jsme jet domů. Do Loun jsme si ale jely hlavně vyzkoušet slalom v závodním prstředí a ten Amy zvládla na jedničku, a přestoupit do dvojek a přitom se nedisknout - mise splněna.
15. 6. - Amynka oslavila 8. 6. svoje druhé narozeniny, je neuvěřitelné, jak ten čas letí. Za poslední rok jsme ušly společně kus cesty, posunuly se dál ve znalostech a zkušenostech a prohloubily náš vzájemný vztah a důvěru. Doufám, že spolu prožijeme ještě spoustu krásných a šťastných let, proto Amy přeju hlavně hodně zdraví, to je totiž jedna z nejdůležitějších věcí a na ničem ostatním už tak nezáleží.
Mimo to stále pilujeme slalom a začíná to vypadat víc než dobře. Ze samotného slalomu jsem zatím opravdu nadšená, ani jsem nečekala, že bude tak dobrý za relativně krátkou dobu. Za mě už jedině slalom metodou 2x2. Nyní se pomalu snažíme vrátit slalom zpátky do parkuru, naše pokusy sice nejsou vždy 100%, ale myslím, že jsme na dobré cestě a mám z toho opravdu radost.
15. 5. - Udělaly jsme si teď malou závodní pauzu, Amy začala den před závodama v Chuchli kulhat na přední nohu, takže jsem je rychle rušila a následující Májovou cenu v Počernicích taky. Nakonec jsem byla ráda, že jsme nikam nejely, protože jsem měla hodně věcí do školy a v neděli pršelo. Pořád přeučujeme slalom, musely jsme se vrátit zpátky k první bráně, protože Amy nejevila o brány takový zájem, jaký by měla a tak postupujeme pomaleji než jsem předpokládala. Nejen z toho důvodu jsem zrušila i Velkou jarní cenu v Kyjích. 23. a 24. 5. mám zkoušku a zápočet takže radši budu chvíli věnovat pozornost škole. Začíná toho být až nad hlavu, tak tak stíháme s Amy ještě něco trénovat. Zapojily jsme se do e-mailové konference Katky Lerlové, kam máme každý měsíc poslat video z tréninku, tak se snad konečně začneme trochu natáčet a taky doufám, že se znovu pustíme do dogdancingu.
30. 4. - Protože je konec dubna, podělím se s vámi o shrnutí všeho, co se u nás v průběhu měsíce dělo.
9. 4. na Velikonoční pondělí jsme vyrazily na závody do Mělníka. Vyzkoušely jsme si premiéru na trávě a získaly první 2 oficiální disky. Nejspíš se projevila únava, protože pořadatelé měli asi 2 hodiny zpoždění nebo se nám prostě nedařilo, ale i tak to bylo příjemně strávené odpoledne s přáteli.
Naší trenérce Báře se narodilo miminko a my teď chodíme trénovat k trenérce Míše. Její parkury jsou zase úplně něco jiného než Báry, připadají mi často těžší a skvělé je hlavně to, že když vídí, že nám něco nejde, příští hodinu se na to zaměří. Je to pro nás zase nová zkušenost a to se počítá, ale Bára už mi začíná opravdu chybět.
14. 4. jsme byly na intenzivce s Martinou Konečnou, ta nás opět vůbec nešetřila a moc nás to bavilo. Už se těším, až u ní budeme běhat na táboře ve Cvikově.
Hned následující den jsme se vypravily na závody do Kyjí a tentokrát jsme si ostudu neuřízly. Přivezli jsme 2. a 4. místo ze zkoušek a 2. místo v součtu za skvělou paní Rozovou a dařilo se skoro všem pandičkám. Tyhle závody byly ale co se počasí týče učiněné peklo. Lilo jako z konve, parkur se proměnil v jednu velkou bažinu a psům to většinou moc neběhalo. Amy nebyla vyjímkou, na startu si odmítla sednout a tak jsme zvládly odložení ve stoje. Já jsem byla tím bahnem a deštěm tak vykolejená, že jsem se ve druhém běhu úplně ztratila a celkově jsme se po těch parkurech tak podivně motaly, ale hold deštivé počasí není nic pro nás. Z těchto závodů máme video.
http://www.youtube.com/watch?v=GAABs1g86EQ
Začaly jsme chodit na skokovou gymnastiku k Pavle Klučkové, tedy skákaly jsme jednou, teď se znovu učíme slalom 2x2 a tentokrát už pořádně a snad naposledy.
Vyšel nám další tábor tentokrát zaměřený na dogdancing a agility, pod vedením skvělých trenérek Aleny Smolíkové (DD, finalistka talentmanie) a Péti Hamšíkové (agi, reprezentantka na MS). Byla jsem přihlášená jako náhradník a naštěstí se někdo odhlásil a místo bylo nabídnuto nám. Moc se těšíme, srpen bude jedna velká jízda.
27. 3. - V pátek 23. 3. jsme jely opět na zkoušky do Řitky. Cesta tam byla poněkud psycho, protože jsme hned na začátku zůstaly třčet v zácpě a nebylo jisté, jestli stihneme navazující autobus. Naštěstí jsme dorazily tak akorát a jen tak tak stihly přestoupit. V Řitce byla zase taková neformální, rodinná atmosféra jako je pro zdejší zkoušky typické. Pan rozhodčí nám v druhém běhu postavil dokonce i stůl a tak jsme měly možnost si ho po více než půl roce opět vyzkoušet. Nejdřív jsem z toho měla strach, přeci jenom stůl na tréninku běžně neděláme, ale brala jsem to tréninkově a nakonec to bylo v pohodě. Splnily jsme si další 2 zkoušky na výborně a obě s 1. místem. Při zpáteční cestě nás vyzvedla Romča s Vaškem a tak jsme se nemusely trmácet po tmě autobusem.
Hned v sobotu ráno jsem vyrazila na přednášku o přivolávačských hrách podle Susan Garrett, kterou pořádala Pavla Klučková. Přednáška trvala 5 hodin, během kterých jsme se dozvěděli spoustu informací. Musím říct, že pro mě byla nesmírně přínosná a klidně bych si jí ještě několikrát zopakovala. Na začátku jsme si povídali o takových obecnějších věcech jako jsou odměna a trest nebo obecný princip přivolávačských her, postupně jsme se dostali k jednotlivým hrám a stihli jich probrat 15 ze 35. Přednáška mě nadchla tak, že bych byla okamžitě ochotná, zaplatit si jeden z kurzů Susan Garrett, které jsou ale k mé smůle úplně plné a už se neotvírají. Budu se tedy muset spokojit s interpretací od českých trenérů, kteří pořádají přednášky na toto téma. Pavla nám slíbila pokračování, kde si probereme zbylé hry, tak doufám, že ho neprošvihnu. :)
19. 3. - V sobotu 17. 3. jsme měly agiliťácké výročí - byl to právě rok, co jsme poprvé vkročily na cvičák OSA Panda Praha a začaly agilitit. Tento den jsme oslavily stylově jak jinak než na závodech ve Svojeticích. Venku 20 °C, skvělá atmosféra, hezké parkury, co víc si přát :) Sešla se nás velká Pandí výprava, v A1 já, Bára s Korzárem, Jana s Edie, Kačka s Joki a Bára od Baylie jako doprovod a kameraman, v A2 Dana s Adélkou a Káťou jako divákem a ještě další Pandičky. Parkury stavěl Zdeněk Spolek a skoro všem Pandičkám se dařilo. My jsme si vyběhaly 2. místo v první zkoušce s krásnou postupovkou 4,17 m/s a 9. místo v druhé zkoušce s jedním odmítnutím ve slalomu, obě zkoušky na výborně a nutno podotknout, že v konkurenci 29 psů. Splnily jsme tedy podmínky pro přestup do kategorie A2, ale zatím se přestupovat nechystáme. V součtech jsme se nakonec umístily na 3. místě. Musím říct, že to byly zatím naše nejvydařenější závody, i když to tak podle výsledků nemusí na první pohled vypadat. Běhalo nám to krásně a rychle, když pominu mizerné odložení, ale na tom se snažíme pracovat. Zbytek odpoledne jsme prospaly, protože vstávání v 5 ráno nám moc nesedí.
Video ze Svojetic - nejde mi přidat flash, tak aspoň odkaz na youtube:
V neděli odpoledne jsme byly na intenzivce agility s Míšou Lhoteckou, bylo to super, úplně něco jiného, než na co jsme zvyklý. Byly tam některé super vychytávky, třeba rozlišovačka dvou tunelů vedle sebe a to rovnou 3x, aby nám to nebylo líto :D Nebo sekvence na začátku prvního parkuru, se kterou jsme docela bojovaly a kterou by mě nikdy v životě nenapadlo běžet tak, jak po nás chtěla Míša. Protože Bára se co nevidět začne věnovat mateřským povinnostem, budeme od dubna trénovat právě u Míši a musím říct, že už se těším, co dalšího si na nás vymyslí :)
Fotky z intenzivky od Zuzky:
http://krang.rajce.idnes.cz/Intenzivni_trenink_18.3.2012_-_3_skupina/
26. 2. - Moje dýchací potíže byly vyřešeny verdiktem astma bronchiale a tak jsem se vybavena dýchátky a inhalátory a ujištěna prohlášením doktorky, že astma by mě nemělo v ničem omezovat, vydala nejprve ve středu po 2 týdenní pauze na trénink, kde jsem zjistila, že to nějak půjde. V pátek odpoledne jsme se tedy vydaly na dvojzkoušky do Řitky. Po příchodu na místo určení podle mapy, jsem ale zjistila, že tu nikdo není a to bylo krajně podezřelé. Po čtvrthodině bloudění jsem se jala telefonovat svojí trenérce Báře, kde že se to teda vlastně koná. Ta už mě naštěstí navedla s tím, že ona tam taky bloudila. Do haly jsem dorazila samozřejmě se zpožděním, ale prohlídku jsem naštěstí stihla. Než jsem se rozkoukala a dostatečně protáhla šílející Amy, už jsme byly volány na start, opět se startovním číslem 1. První zkoušku jsme zaběhly čistě a tak je další výborná doma a zbývá nám poslední zkouška k přestupu do kategorie A2. Druhá zkouška už bohužel čistě nebyla, nejdřív Amy jen tak mimochodem minula kladinu, abych jí náhodou někam neutekla, protože ona chce být všude první, následoval menší karambol po kladině a shozená skočka, ale zato povedený slalom a výsledek velmi dobrý. Na konci byly trochu zmatky a tak, než jsem se rozkoukala, zmizela výsledková listina v nenávratnu. Pořadí tedy nevím, ale ono je to při 4 startujících týmech asi stejně jedno, každopádně čekám, jestli se výsledky neobjeví na kačru. Zjistila jsem, že Amy asi obkoukala od borderek jejich předzávodní šílenství a když vidí parkur tak blázní. Teď už je to zapálený agiliťák se vším všudy a skoro jako by mi chtěla dokázat, že má nadšení do práce dost a dost a že je pořádně akční a vůbec ne kavalír a že toho australáka vlastně vůbec nepotřebujem, protože ona žádný ušmudlaný štěně ve smečce teda fakt nechce :D
V sobotu jsme byly na intenzivce s Martinou Konečnou, reprezentantkou ČR na mistrovství světa v agility a hlavně skvělou trenérkou. Co se mi hrozně líbilo bylo to, že Martina pořád chválí, nikdy nikomu neřekla, že se mu něco nepovedlo, naopak vyzdvihla to dobré a hlavně radila a pomáhala. Je to zkrátka člověk na správném místě, má spoustu zkušeností a umí je využít při trénování ostatních. Cvičilo se s ní opravdu dobře, už se těším, až se sejdeme na další intenzivce v dubnu a možná snad i na táboře ve Cvikově.
15. 2. - V sobotu 4. 2. mi zazvonil budík už ve 4:50, venku -20 °C a my jsme se chystaly na naše první oficiální závody na ranch El Paso ve Svojeticích. Protože jsme jely autobusem, neb vlastní přibližovátko zatím nemáme, byly jsme v hale samozřejmě úplně první. A jedničky nás provázely celý den - na prvních závodech jsme měly startovní číslo jedna a v prvním běhu jsme se umístily na prvním místě a tím si vysloužily svojí první zkoušku splněnou na výborně. Před samotným závodem nás ještě čekalo měření, paní rozhodčí Jitka Maroušková naměřila Amynce nejdřív 31 cm, což se mě zdálo málo a tak jsme přeměřily na 33 a oficiálně máme zapsáno 32 cm - Jitka je prostě fakt vtipná. Co se týče parkurů oba se mi moc líbily, byly běhavý, ne moc těžký, ale přesto se tam objevilo sem tam něco nad čím se člověk musel trochu zamyslet. V první zkoušce jsem byla hrozně zmatená, ale Amy naštěstí několikrát zachránila situaci tím, že počkala až se zorientuju a tím si doběhla pro první místo, i když s mizerným časem. Druhá zkouška už byla lepší, nejvtipnější byla Amy na startu, když se rozhodla, že poběží beze mě a já měla co dělat, abych jí zastavila ještě před první překážkou a vrátila zpátky na start. Bohužel jsem ale neodhadla slalom a riskla ho bez ukazování, a tak se nakonec chybička vloudila. V druhé zkoušce jsme se tedy umístily na 6. místě s ohodnocením velmi dobrý a v celkovém součtu jsme skončily 3. Hrozně mě překvapilo, jak málo týmů dokončilo oba běhy, většina se diskvalifikovala a první běh kategorie SA1 dokončily 4 týmy. I přes ukrutné mrazy mě závody hrozně bavily a s naším výkonem jsem spokojená.
Příští týden se chystáme na další závody do Řitky a na intenzivku s Martinou Konečnou, na které se uvolnilo místo a tak jsem jako náhradník dostala šanci já. Zatím ale nevím, jak všechno bude, protože mě trápí plíce, nemůžu se normálně nadechnout a beru antibiotika, jestli se nedám v nejbližší době dohromady, tak budu muset všechno zrušit.
S Amynkou jsme přešly na krmení syrovou stravou BARF, krmíme druhý týden a zatím jsme moc spokojené. Amy se na jídlo konečně těší, ráno vstává brzo, protože ví, že dostane snídani, začíná se pěkně nasvalovat a má i hezčí srst. Zatím jsme ve fázi testování, jestli nám bude tenhle způsob krmení vyhovovat se teprve ukáže.
30. 1. - V sobotu 21. 1. jsme se vydaly k nám na cvičák na neoficiální závody užít si premiéru v kategorii pokročilých a žádná sláva to teda nebyla. Komplikace nás provázely už od čtvrtka, kdy Amy na tréninku špatně doskočila. Zbytek hodiny jsme dokončily normálně, zato v pátek ráno už to tak růžově nevypadalo. V životě jsem neviděla Amy v tak mizerné náladě, ale venku normálně běhala a skákat taky mohla, jen s chůzí ze schodů to bylo horší. V sobotu jsme tedy jely na závody s vědomím, že to nebude úplně to pravé ořechové. Přijela se na nás podívat a samozřejmě taky závodit Bára Vaicová s Jackynkou, a tak i když jsme zrovna neperlily, náramně jsme si celý den užily. Co se týče samotných závodů - hrůza, hrůza, hrůza. V prvním běhu jsem se předvedla já, když jsem zaváhala u top spinu, který byl ještě mizerně provedený, čímž jsme si vysloužily chybu a diskvalifikaci, když Amy vzala překážku zpátky v opačném směru. Další top spin přinesl odmítnutí, a mě ponaučení, že top spiny musíme pořádně natrénovat a na závodech radši zvolit něco jednoduššího. Nediskvalifikovalo se a tak jsme se nakonec v pořadí přeci jen objevili na 6. místě. Další běh se nám myslím povedl, měla jsem z něj radost, hlavně ze slalomu, nebyla tu už žádná hloupost, jen Amy shodila překážku, což jsem přičítala čtvrtečnímu úrazu, ale i tak jsme měly druhý nejlepší čas. Sečteno podtrženo výsledkově jsme se moc neukázaly, ale po dlouhé době to byly závody, které mě bavily a do začátečníků už se vracet nebudeme. Navíc Amynka dostala jako bolestné za čtvrtek novou mikinu s logem našeho klubu.
Bára nám ve čtvrtek na tréninku řekla, že už můžeme vyrazit na oficiální závody a tak jsem se přihlásila na 4. 2. do Svojetic. To jsem ještě netušila, jak v sobotu dopadneme, jinak bych si to ještě asi rozmyslela. Nu což tak se pojedeme aspoň změřit a omrknout budoucí konkurenci, když nic jinýho.
Zkoušky z dogdancingu, které se měly konat 22. 1. byly zrušeny, další pod CDC jsou v nedohlednu a zatím stále nemáme u koho cvičit. V únoru a v březnu by se měly konat zkoušky pod DDCCR, ale ještě si rozmyslím, jestli se vůbec přihlásit. Musela bych vymyslet nové sestavy a natrénovat je a hlavně se to asi bude odvíjet od stavu mých financí.
12 . 1. - Všechno je zase jinak. Nakonec tedy do Itálie nejedem, moje spolubydlící, kamarádka a spoluerasmující prodělala plicní embolii + má nějaké další zdravotní komplikace, které jí bohužel nedovolují odjet. Já nejsem takový dobrodruh, abych se vydala někam sama, navíc studovat v jazyce, který neovládám. Nakonec jsem ale ráda, že to takhle dopadlo, protože jsem se začínala bát. Protože odjezd nebyl jistý už nějakých 14 dní, nečekala jsem až zahřmí a pro jistotu zažádala o výkonnostní průkaz a to je historka, která si zaslouží komentář.
Výkonnsotní průkaz máme po určitých komplikacích už naštěstí doma, ale to, co se mě stalo při jeho vyřizování, se opravdu mohlo stát jenom mě. Poprvé jsem vyplňovala žádost elektronicky přes databázi kacr.info, kde ale k mé smůle byl již vytvořen profil pejska jménem Amy plemene kavalír king charles španěl. Samozřejmě mě nemohlo napadnout, že musím vytvořit nový profil pro psa a jednoduše jsem klikla a dala vytvořit. Po kontrole jsem ale zjistila, že tahle Amy už jeden výkonnostní průkaz má, její panička by se asi divila, upřímně doufám, že si toho nestihla všimnout :D Okamžitě jsem tedy vytvořila další výkonnostní průkaz tentokrát už pro správného psa a napsala jsem mail Martině Konečné, která má průkazy na starosti, aby špatný výkoňák smazala. Prostě fakt trapas. No jenže abych to neměla tak jednoduché, Martina smazala průkaz na mého psa a toho cizího mi tam nechala, opět jsem tedy psala maily a cca po 14 dnech, kdy jsem měla pod svým jménem cizího psa, se všechno podařilo zrušit. Do dalších žádostí už jsem se raději nepouštěla, až teď v lednu, když jsem si nebyla jistá, jestli někam pojedem, jsem už pro jistotu posílala žádost rovnou mailem přímo Martině a do 14 dnů měla průkaz doma. Takže teď už můžeme vyrazit na oficiální závody agility a já mám aspoň vtipnou historku :D
V pondělí jsem se dozvěděla, že Czech dog academy, kam jsme chodily na dogdancing, musí opustit pronajaté prostory a teď není jisté, jestli vůbec půjdeme na zkoušku DD nebo kde se bude konat. Termíny dalších zkoušek jsou také zrušené, tak doufám, že se to brzy nějak vyřeší. Zatím si budeme cvičit doma, vedu si cvičební plány a tak mám stále přehled, co je potřeba trénovat a co musíme umět na kterou zkoušku. Na doladění freestylu nám zbývají 2 triky a pomalu začímáme makat na heelworku.
Příští sobotu si jdeme zkusit závody k nám na cvičák do kategorie pokročilých a když se zadaří a když mi KAČR stihne vyřídit členství, tak se už pojedeme podívat na oficiální závody agility.