29. 12. - Máme tady konec roku a poslední letošní aktualizaci. V poslední době jsme se zaměřily hlavně na dogdancing a vyjely jsme na 2 agility intenzivky. Ta první byla s Martinou Konečnou v Motole a druhá s Irčou Kochovou v Počernicích. Obě se nám moc líbily a máme zase co trénovat. Od Irči jsme dostaly opět pochvalu (prý mám cit pro timing), která prostě zahřeje u srdíčka :) Už se těším na jaro až zase začneme pořádně běhat. Agility je jako droga, čím víc běháte, tím chcete víc.

Konečně jsme se také odhodlaly a vyrazily hned na dvoje dogdancingové závody. Ty první, Freestyle dog, se nám moc nepovedly, Amy dělala kraviny, štěkala a celkově moc toho nepředvedla. Já jsem navíc byla hrozně nervózní a bylo to na mě poznat, takže to byl prostě propadák. Druhé závody byly Vánoční dárek, kde jsme museli mít všichni sestavu na vánoční téma a přinést dárek pod stromeček. Byla tam super atmosféra, celkově fajn závody s fajn nápadem. Měla jsem připravenou sestavu na písničku Zima, zima od Hanky Zagorové, která se na dogdancing skvěle hodí, a že si to nemyslím jen já, dokázal fakt, že jsme se sešly 4 týmy se stejnou skladbou :D V konkurenci 25 týmů jsme nakonec braly krásné 7. místo. Chybičky tam byly, takže myslím, že i zaslouženě a být to bez chyb a štěkání, máme určitě na víc.

7. 12. jsme si odskočily na seminář dogfrisbee. Amy to moc nebere, ale mě to chytlo a začíná mě to opravdu bavit.

Když je ten konec roku, měla bych asi zhodnotit uplynulý rok 2013. Nebudu dělat rekapitulaci akcí, vesměs se nám všude líbilo, někde víc, někde míň. Chtěla bych hlavně poděkovat všem trenérům, kteří se mnou měli nekonečnou trpělivost a něco nového mě naučili, všem, kteří nám dělali společnost na závodech, intenzivkách, táborech a dalších akcích, partě ze ZKO Litoměřice, za to, že mě mezi sebe přijali a umožnili mi tu cvičit a tím pádem i všem, kteří absolvovali některý z mých tréninků a přežili - doufám, že vás to se mnou bavilo :) Další dík patří i mé rodině, za to, že se mnou vydrželi a že tu pro mě jsou. Největší dík ale patří Amy, která se mnou celý rok všechno statečně absolvovala, za všechno, co mě za tu dobu naučila a za nekonečnou trpělivost, kterou se mnou má. Lepšího parťáka jsem si nemohla přát. Děkuju.

Sestava z Vánočního dárku:

18. 11. - Nestíhám, nestačím, nestihnu to, nesvačím ... hrozně moc se toho teď děje a na aktualizace už mi nezbývá čas, tak to vezmem fofrem ;) 5. - 6. 10. jsme se účastnily našeho úplně prvního mistrovství republiky v agility. Hrozně moc jsem se těšila, ale nakonec mi přišlo, že to byly prostě normální dvoudenní závody. Nevím, čím to bylo, že atmosféra nebyla až taková, jak jsem očekávala a na jakou jsem se těšila, ale i tak to pro nás byla ohromná zkušenost a jsem ráda, že jsme jely. Ze 4 běhů jsme 3 doběhly, diskly jsme se samozřejmě v záverečném agility jednotlivců. Naše výkony byly průměrné, vím, že na sobě musíme ještě hodně moc pracovat, ale tak třeba jednou :) Co se týče parkurů moc se mi líbily parkury Finů a naopak agility družstev small/medium od Itala Meroniho jsme hromadně pasovali na odpornost roku, ale i takové parkury se občas v agility objeví. Počasí nám vyšlo a na Sázavě bylo fajn.

19. 10. jsme konečně po velkém úsilí a málem ukončení naší dogdancingové kariéry složily zkoušku HtM1 na výborně s pouhou 2 bodovou ztrátou za štěkání v otočkách :) Byla to naše poslední jedničková zkouška a tím jsme získaly titul Master of Dogdancing 1. Zároveň jsme si do sbírky přidaly první dvojkovou zkoušku DwD2 také na výborně. Amy ten den skvěle makala, soustředila se a bylo na ní vidět nadšení, za což jsem byla moc ráda a že si štěkala mi vůbec nevadí, protože to je u ní důkaz, že z toho má radost a baví jí to :) Teď se zase dogdancingu věnujeme víc, přeci jenom padla zima, nemáme halu na agility, tak si radši doma v teple tančíme :) Koncem listopadu se konečně chystáme na závody se sestavou, kterou mám připravenou už asi rok a pořád jsem se nemohla odhodlat. Tak snad do budoucna budeme závodit trochu víc :)

Poslední neokomentovaná akcička byla intenzivka s Pavlem Koškem na Pandě. Opět super, víme co dalšího trénovat a hlavně s Pavlem nás to prostě moc baví. Doufám, že se co nejdřív dostaneme na další trénink :)

A proč že to vlastně nestíhám? Mám novou práci, rozbité autí a na cvičáku připravujeme akce na příští rok a tablo agiliťáků. Zkrátka kromě práce a psů už na nic jiného čas nezbývá, ale ani mi to nevadí, víc k životu nepotřebuju :)

1. 10. - Poslední srpnový den jsme vyrazily na intenzivku s Luckou Dostálovou, která byla jak jinak než úžasná, skvělá a dokonalá :) Obtížný parkur o 36 překážkách se nám podařilo doběhnout do konce, Amy mi dělala hroznou radost a Lucka mě nabila neuvěřitelnou pozitivní energií, která mi vydržela ještě asi týden. Už se těším na příště!

7. 9. jsme si odskočily na dogdancingové zkoušky, které se konaly u nás v Litoměřicích. Bohužel se Amy rozhodla, že zrovna cvičit nebude. Rozhodčí byla opět Petra Malá, která nikomu nedá nic zadarmo, takže výsledek bohužel disk za opožďování při kruhovém pohybu.

O týden později jsme vyrazily do České Lípy na závody Buřt Cup, které byly moc hezky zorganizované a celkově povedené. Amy nebyla nějak ve své kůži, a tak i když jsme agility i jumping doběhly bez chyb, na umístění to časově nestačilo. Ve zkoušce Amy ještě ke všemu asi píchla vosa, takže jsme musely běh zastavit a disknout se. Jinak to byl ale hezky strávený den s přáteli a příští rok třeba pojedeme znovu.

28. 9. jsme společně s Janou, Lottkou a Májenkou jely na závody tentokrát do Děčína. Užily jsme si jeden z posledních slunečných dnů ve skvělé společnosti a ještě jsme si i zaběhaly. Měla jsem tak trochu den blbec, který začal tím, že jsem ráno chvíli neviděla na cestu než mi došlo, že jsem sice zapla v autě topení, ale ne foukání :D Potom jsme se cestou trochu ztratily, ale navigace nás naštěstí zase rychle našla a nakonec jsem zjistila, že jsem doma zapomněla celou svačinu :D No a na našich výkonech se to samozřejmě podepsalo. V prvním běhu jsem se ztratila, protože mi nějaký skřítek schoval číslo 18, hledala jsem dlouho, takže samozřejmě disk. Ve zkoušce měla Amy skočenou zónu a já jsem byla stále trochu zmatená. Vše jsme si ale vynahradily během agility, který jsme doběhly čistě, ale konkurence byla veliká a den blbec pokračoval, takže jsme braly nakonec bramboru. Celkově to ale byly moc hezké závody a fajn strávený den :)

Od září také působím na cvičáku v Litoměřicích jako druhý trenér agility. Zatím se rozkoukávám, ale snad to časem vyladíme a bude nás to všechny společně bavit :)

Před námi je největší akce roku - mistrovství republiky v agility a nás čeká naše první účast. Jedeme si to pořádně užít a strašně moc se těšíme.

26. 8. - Od poslední aktualizace máme za sebou další 3 akce - dvoje závody a tábor v Berouně. První závody se konaly 20. 7. v Oldřichově, což je kousek u Teplic a tudíž skoro doma. Byly to závody moc povedené, nejvíc mě nadchlo obrovské množství krásných dárků a cen, jaké jsem snad ještě nikde nezažila. Hned u prezence jsme dostali všichni tašku se spoustou pamlsků a dalších užitečných věcí a lístek do tomboly, kde vyhrál snad každý. Prostě v tomhle směru bezkonkurenční závody ;) Počasí nám vyšlo, sešla se fajn parta a podařilo se nám všechny běhy doběhnout. V agility jsme skončily na 2. místě z 24 týmů a v jumpingu se nám povedla naše zatím nejlepší postupovka 4,55 m/s. Závody se mi opravdu líbily a do Oldřichova se určitě zase někdy vypravíme.

Další závody byly taky skoro doma, tentokrát v Trmicích. Konal se tam Ústecký psí festival. Souběžně se závodilo v agility a dogfrisbee, byl nějaký doprovodný program a v areálu bylo plno stánků s psíma věcma. Akce jako taková se mi moc líbila, trojzkoušky už o něco méně, ale povedlo se nám alespoň splnit další zkoušku na šampiona. Nejlepší ale bylo sledování freestylové soutěže v dogfrisbee. Strašně hezky se na to dívá a frisbeečkáři jsou strašně pohodoví lidé. Tak nějak mi připomínají skejťáky mezi pejskaři ;) Škoda, že tenhle sport asi nikdy nebude nic pro nás, protože Amy nechytá a já se asi nikdy nenaučím házet. Alespoň pro ten pocit jsem si tam koupila frisbee a Amy se chvíli tvářila, že se jí i líbí. Tak třeba někdy vyrazím na nějaký ten seminář pochytat alespoň pár základů, protože frisbee se mi moc líbí.

Posledních pár dní jsme strávily na táboře v Berouně, kam jsem se přihlásila hlavně kvůli dogdancingu, ale aby mi to nebylo líto, měli jsme výcvik napůl s agility. Po posledních DD zkouškách jsem ztratila veškerou motivaci do dalšího tréninku a tak jsme na tanec trochu kašlaly. Na táboře se mělo rozhodnout, jestli toho necháme úplně nebo se nám podaří nabrat motivaci pro další trénink. Vandě se naštěstí podařilo vrátit nás zpátky a pomohla mi s další zkouškovou sestavou. Je jasné, že budu muset jezdit na více seminářů, pokud chci v dogdancingu pokračovat, protože samotnou mě to tolik nebaví a nežene dopředu. Na táboře byla výborná atmosféra, skoro každý večer byl táborák a bylo fajn se tam potkat s tolika známými lidmi.

17. 7. - V sobotu jsme se vrátily z prvního letošního agi tábora, který byl jedním slovem úžasný. Tentokrát jsme vyrazily do Dvora Králového k Pavlu Koškovi a Irče Kochové. Pavla známe, ale u Irči jsme byly poprvé, a tak jsem nevěděla, co čekat, ale Irča samozřejmě mile překvapila. Je skvělé, jak se oba v trénování doplňují a jejich tréninky jsou si tak podobné, ale přesto jedinečné. Hrozně moc mě to bavilo, parkury byly skvěle vybrané a myslím, že se nám i docela dařilo se s nimi poprat. Irča mi potvrdila to, co už jsem si dávno myslela, a to, že Amy je převlečená borderka a prý s ní i běhám jako s borderkou. Od Irči i Pavla jsme dostaly mnoho a mnoho cenných rad a informací a dokonce i pochvaly, kterých si od takových trenérů jako jsou oni dva moc moc vážím. Podle Pavla mám talent a podle Irči se týmy jako my trénují samy, je skoro neuvěřitelné něco takového slyšet :) Celý týden bylo krásně a super společnost nám dělala Radka s Kukym. V sobotu jsme skvělý týden zakončily dvojzkouškami, na které přijela posuzovat Lenka Pánková. Únava u nás už byla hodně znát a tak chybičky přeci jen byly. V první zkoušce Amy startovala předčasně, ale ustály jsme to a parkur zaběhly čistě a doběhly si pro 3. místo. To nám zajistilo kvalifikaci na MR v agility a navíc první zkoušku, která se počítá pro získání titulu A3CH. V druhé zkoušce pak Amy nezaběhla do tunelu, já jsem si toho nevšimla a skočení následující překážky už se nedalo zabránit a byl z toho disk. Byl to skvělý týden a hrozně bych se chtěla vrátit zpátky, ale musíme počkat zase na příští rok. Už teď se moc těšíme.

Před táborem jsem se ještě zúčastnila přednášky s jihoafričankou Gabby Harriss, trenérkou zvířat a učitelkou Františka Šusty, ale přednáška nebyla moc dobře připravená a tak jsme se moc nového nedozvěděli a když to shrnu, tak přednášky s Františkem jsou prostě lepší a je znát, že je to bývalý učitel.

Další akcí před táborem byly dvojzkoušky v Počernicích, kde posuzovala Katka Lerlová. Její parkury byly nejen pro nás příliš velké sousto, dobíhavost byla hodně mizerná a i my jsme odjížděly s disky. O dva dny později jsme vyrazily na intenzivku s Peťou Hamšíkovou, která nás jak jinak než bavila. Byla tam s námi i Radka s Kukym a Jana s Májou, takže super společnost :) Peťa v té době psala článek do časopisu Fauna, a tak nás fotila fotografka. Z Amynky se tak stala celebrita a má ve Fauně otisknuté 2 fotky.

11. 6. - Poslední měsíce byly dosti hektické, a tak jsem nestihla vůbec aktualizovat. Přesto jsme neseděly doma a vyrazily na pár závodů. Koncem dubna nás čekaly zatím naše největší závody, a to kvalifikačky na MS, EO a IMCA. Konaly se v Krupce u Teplic, což je kousek od domova, tak proč si to alespoň nezkusit. Závody to byly naprosto skvělé, až na tu ukrutnou zimu, dokonce i na zimní bundu došlo. Celý víkend panovala skvělá atmosféra, běhalo se na 2 parkurech, takže pořád bylo na co se dívat, v konkurenci byly i účastnice takových závodů jako je MS. K tomu příjemná společnost, zajištěný odvoz, za který děkuji Ivanovi ;), skvěle šlapající organizace, včetně přenášení vodítek ze startu do cíle, no prostě úplně jiné závody, než na které jsme zvyklé. Parkury nám v sobotu stavěla Veronika Vostrá a dokonce jsme i doběhly 1x čistě a 1x s trestnými za čas (na konkurenci časově bohužel nestačíme), ve zkoušce jsem se suverénně ztratila, takže disk. Nedělní parkury Jean Pierre Verbesselta mi naopak neseděly vůbec takže 2x disk. Další letošní kvalifikačky jsme sice vynechaly, ale příští rok určitě pojedeme znovu, protože tahle akce byla opravdu nezapomenutelná.

Jen co jsem dokončila diplomovou práci a odevzdala k tisku, vyrazily jsme na postupovky z dogdancingu. Bohužel absence tréninku byla znát. Amy byla hodně natěšená, v chůzi u nohy mě dokonce předbíhala, přitom většinou se spíš zpožďuje. Nakonec jsme se ale diskvalifikovaly za nedotočení pivotu, což mě mrzelo, protože z mého úhlu jsem si toho nevšimla a tak mě důvod diskvalifikace docela překvapil. Tak třeba zase někdy příště.

18. - 19. 5. se u nás v Píšťanech konaly závody Porta Bohemica Cup. Celý víkend byl velice náročný jak pro psy tak pro psovody, protože se každý den běhaly 4 parkury - tunélkové ródeo (parkur složený ze samých tunelů), jumping, agility a zkouška. Byla to naše premiéra v kategorii SA3 a obě zkoušky jsme dokonce doběhly, sice s trestnými, ale i tak mě to potěšilo. Dokonce jsme se probojovaly do nedělního finále, které jsme už ale neustály a únava obou částí týmu vedla k diskvalifikaci. Společnost nám dělala Zuzka s Jančou, já se Zuzkou jsme s sebou měly učení a snažily se celý víkend něco naučit, což nebylo úplně jednoduché. Závody to ale byly hezké, v hezkém prostředí a příští rok snad přijedeme znovu.

Po Portě mě čekalo už jenom samé učení, které vyvrcholilo 6. 6. státní závěrečnou zkouškou, kterou jsem úspěšně složila a získala titul Ing. Tím skončila moje studentská léta (celkem 18 let studia) a co bude dál, to se uvidí.

8. 6. oslavila Amy svoje už 3. narozeniny a dostala spoustu dárků, jedlých i nejedlých ;) Ten největší dárek máme ale společný, večer jsem si totiž přivezla svoje první auto, zatím se spolu sžíváme, někdy ne úplně hladce, ale jsem z něj nadšená. Konečně už snad budeme jezdit na závody a podobné akce autem a ne vlakem, busem, pěškobusem a MHD =D

22. 4. - V poslední době jsme se pustily zase do závodění a poslední 3 víkendy jsme tedy strávily na závodech. Na naše první dubnové závody jsme vyrazily do Lukova, což je poměrně blízko Litoměřic a ač je to k neuvěření, 6. dubna tam byl pořád ještě sníh a taky pořádná zima. Konaly se tam trojzkoušky na umělé trávě a posuzoval Petr Rybář. Parkury se mi líbily, ostatně jako většina Rybářových parkurů, moc se mi ale nelíbilo jeho stanovování standartních časů a tak jsme i s postupkou 3,8 m/s měly trestné za čas i přes jinak čistý běh. Naše skóre z těchto závodů byl jeden disk a 2 doběhlé běhy s trestnými body, jednou za skočenou zónu a podruhé za čas. Ze zóny jsem teda moc odvařená nebyla, stalo se nám to na závodech prvně a asi je potřeba si je občas pohlídat a na tréninku prokrmit.

    Následující víkend 13. a 14. 4. jsme vyrazily na dvoudenní závody do Kyjí, kde posuzovala slovinská rozhodčí Mirja Lapanja, v neděli se pak přidal ještě Petr Dostál. Mirji parkury se mi líbily a hodně mě překvapil její způsob posuzování, když nechávala závodníky opravovat chyby, což obečně čeští rozhodčí neradi vidí a dokonce mě nediskla ani mi nedala chybu, když jsem pohladila Amy po tom, co proskočila bočnicí (nechápu, jak se tam mohla vejít :)). Pro nás to byly první závody se zahraniční rozhodčí a první závody, kde se běhalo na 2 parkurech. Oproti Lukově bylo v Kyjích teplo a slunečno, celkově jsme si užily krásný víkend s bezva lidmi. V sobotu jsme si splnily 4. zkoušku pro postup do trojek a v další zkoušce jsme měly disk. V neděli jsme se opět na jednom parkuru diskly a druhý jsme doběhly, bohužel ale s trestnými za shozenou laťku, i tak nám to vyneslo 4. místo s postupkou 3, 93 m/s. Za poskytnutý nocleh a super společnost děkujeme Zuzce :)

20. 4. jsme si jely zaběhat do Počernic, kde posuzovala Lenka Pánková a vůbec nás svými parkury nešetřila. Dobíhavost byla mizerná, což se ukázalo i v součtech, kdy oba parkury doběhlo v kategorii S a M po 2 lidech, v kategorii L pak 4 týmy. Naše úspěšnost byla opět 50%, první běh disk a i kdyby ne, panička se stejně 2x ztratila :D Druhý běh jsme doběhly do cíle čistě a braly 2. místo za Monikou Šaling a tímto si také splnily poslední zkoušku potřebnou na přestup do kategorie SA3. V kategorii SA2 nás čekají ještě dvoje poslední závody, na kterých se s dvojkama rozloučíme a pak už hurá do kategorie nejvyšší.

3. 4. - Velikonoční pondělí jsme strávily na intenzivce s Luckou Dostálovou, která se konala ve Zdicích u Berouna.  Lucka měla připravené pro nás docela těžké parkury, ale nakonec jsme se se vším dokázaly poprat a i přes aprílové počasí, kdy byla chvílemi opravdu dost velká zima, jsme si to skvěle užily. Dostaly jsme další rady a tipy do života, co je ještě potřeba vylepšit nejenom na mě ale i na Amy a máme před sebou ještě spoooustu práce. Až budu mít zase někdy možnost jít na intenzivku s Luckou, určitě nebudu váhat.

O týden dřív, tedy 23. 3., jsme vyrazily na intenzivku do Prahy, kam nás přijela prohnat Marťa Konečná. Intenzivka byla super, sešli jsme se v dobré partě a tak jsme se nenudili a i se celkem rychle střídali. Kdy nás Martina zase navštíví nevím, ale určitě pojedeme zase :)

16. 3. jsme byly na dvojzkouškách ve Svojeticích a pro nás to byla jedna velká diskotéka. Parkury stavěla Jitka Maroušková a musím říct, že se mi moc líbily, jenom škoda, že jsem neměla s sebou náhradní hlavu, plíce a nohy :D Závody jsme si užily, i když pro nás nebyly zrovna úspěšné, celý den svítilo sluníčko a strávily jsme ho v příjemné společnosti.

V přivolávačích jsme aktuálně několik her pozadu, nedá se to stíhat, ale snažíme se. Hlavně, že nás to baví. Už asi chápu, co na té Susan všichni mají :)

8. 3. - Od poslední aktualizace máme hodně novinek, ale pokusím se být stručná :) Jak už jsem zmiňovala minule, pořádala jsem přednášku s panem Šustou. Myslím, že se akce vydařila, drobné problémy v úvodu se podařilo vyřešit a všem se snad přednáška líbila. Téma trénování zvířat pozitivním podmiňováním mě osobně hodně zajímá a pan Šusta o tom moc hezky přednáší. Bylo tam dost věcí, které mě donutily se zamyslet a celkově to byla opravdu přínosná přednáška. Dost věcí jsem si nestíhala napsat a tak už chápu, proč někdo jezdí na stejnou přednášku několikrát :) I když se musím přiznat, že jako pouhý účastník bych si to asi užila víc. Pořádání prostě není až taková legrace, jak to ze začátku vypadá.

Hned následující den po přednášce jsme jely s Amy na závody až do Ratenic. Všude bylo plno sněhu, a tak jsme vyjížděly asi s 2 hodinovým předstihem, naštěstí jsme ale dorazily na místo bez problémů. Rateničtí mají úžasný areál s úžasnou halou s úžasným povrchem, navíc jsou všichni hrozně milí a umí udělat příjemnou atmosféru :) Naše běhy na těchto dvojzkouškách byly poněkud tragické, přičítám to mému momentálnímu přepracování a stresu, přeci jenom na něco to svést musím, že :D Amy běhala krásně, horší to bylo s paničkou. V prvním běhu jsem  se zapomněla mezi skočkama a nestihla jsem být včas u následujícícho tunelu, kde si Amy vybrala špatnou díru a byl z toho disk, hloupá chyba, ale stane se. Horší byl druhý běh, který jsme až do 15. překážky zvládly suprově, rychle, cítila jsem, jak jsme s Amy na stejné vlně a pak přišlo okno. Po 15. překážce jsem se ztratila, tak jak jsem se ještě nikdy neztratila, 7 s jsem stála a rozhlížela se, kde je číslo 16, mezitím na mě Amy párkrát skočila, což jsem ani nevnímala, ale naskákalo nám 10 TB za dotyk a nakonec, když jsem se našla, jsme se dostaly do cíle ještě s trestnými za čas. Hrozně mě to mrzelo, ale i těch 15 překážek spolu na jedné vlně byl krásný zážitek, přála bych si takhle běžet pokaždé, jen teda bez těch oken.

Aktuálně mě nejvíc zaměstnává online kurz od Susan Garrett nazvaný The 5 Minute Formula for a Brilliant Recall. O tom, že se chystá znuvuotevření Přivolávačů, jak se kurzu říká u nás, jsem věděla dlouho dopředu, ale o zapojení se jsem vůbec nepřemýšlela. No nakonec Susan ohlásila otevření kurzu, a když jsem o tom druhý den přemýšlela, prostě mi to nedalo a nechala jsem se strhnout. Kurz začíná až v pondělí, ale už teď máme spoustu materiálů na čtení a domácí úkoly. Z Přivolávačů jsem úplně nadšená a vůbec nelituju, že jsem se přihlásila a to přes to, že jsem byla na 2 seminářích o přivolávačských hrách u českých trenérů a většinu her už tedy znám. Navíc Amy není problémový pes a jediné, co bych s ní chtěla v průběhu kurzu řešit, je žraní bordelu venku a přetahování. Přivolávače beru spíš jako prostředek, jak zdokonalit sebe - zlepšit organizaci vlastních tréninkových lekcí, natáčet se, vést si záznamy o tréninku a pod. Navíc celý kurz je v angličtině, takže se třeba  zlepším i v aj :)

Poslední novinka - panička včera udělala závěrečky v autoškole, za měsíc bude mít i růžovou kartičku a časem možná nebudeme muset jezdit na každý závody vlakem, na to se už těším :D

19. 2. - V sobotu jsme byly asi po 150 letech (4 měsících) na agility závodech. Navštívily jsme po roce opět moje oblíbené Svojetice a samozřejmě jak je u mě zvykem se cesta neobešla bez problému. Jela jsem autobusem, neb přibližovátko ještě stále nemám a na řidičáku se intenzivně pracuje :) Měla jsem přestupovat v Mukařově na další autobus do Svojetic, jenže abych se nenudila tak jsem samozřejmě vystoupila o zastávku dřív. Bláhově jsem si myslela, že stihnu dojít na tu správnou zastávku než mi pojede další bus, no nestihla jsem to kupodivu a o co hůř, došla jsem na zastávku úplně jinou :D Naštěstí mě cestou nabrala Jana Urbanová, panička od Budíka, která mě tímto zachránila a moc moc moc jí děkuju :)

K samotným závodům, strašně jsem se těšila, takže jsem si je myslím i náležitě užila. Paní rozhodčí mě mile překvapila pěknými parkury, potkaly jsme pár přátel a celkově to byl fajn den.  Naše běhy, no nevím, jestli to mám vůbec komentovat. V prvním běhu jsme se skvěle rozeběhly až do nějaké tuším 7. překážky, kde se mi Amy otočila z tunelu na druhou stranu než měla, čímž jsme utrpěly celkem velkou časovou ztrátu, ale zbytek běhu jsme nějak zvládly a skončily na 2. místě z 19. týmů a se splněnou zkouškou na postup do trojek. Druhý běh byl jedno velké nedorozumění, až do 5 překážky super, na 5. skočce se mi Amy opět otočila na opačnou stranu než měla, čímž mě totálně vyvedla z míry, tak hodně, že jsem na následující překážce zapomněla trasu. Tyhle 2 podstatné maličkosti mě stály náskok, který už jsem nedohnala, takže o několik překážek dál jsme se trochu srazily a ještě o několik dál jsme se diskly, takže prostě hodně hodně pokažený běh. Co z toho vyplývá? Potřebuju na intenzivku k Martině, nejmíň na týden :D

V sobotu pořádám u nás v Litoměřicích přednášku s panem doktorem Šustou, který nám řekne něco o pozitivním podmiňování. Přípravy vrcholí, sem tam se objeví nějaký ten problém. To by jeden neřekl, jak obtížné je sehnat obyčejné kelímky na kávu a míchátka! Doufám, že všechno proběhne v pořádku a brzy se tu zase objeví nějaká ta aktualizace ;)

10. 2. - Poslední dobou nemáme moc možnost trénovat agi a tak jsem vděčná za každou příležitost. 20. 1. jsme byly na intenzivce u Marti Konečné, která byla jako vždy super a taky náročná. Ke konci už jsem to moc nedávala, ale hlavní bylo, že jsme si užily spoustu legrace a po delší době si pořádně zaběhaly. Bylo fajn zase chvíli trénovat s Martinou a doufám, že si to brzy zopakujem :)

Minulý týden jsme byly potrénovat u Peti Hamšíkové na jejím novém cvičáku. Měly jsme takový individuální trénink a musím říct, že běhat bez střídání je docela záhul :D Pétě děkujeme a už se těšíme na jarní intenzivky :)

3. 2. jsme vyrazily na seminář cvičení na míčích, kerý vedly Verča a Markéta Urbáškovi. Pro mě to bylo zase něco úplně nového. Seminář byl hodně zajímavý, klidně bych si všechno poslechla ještě jednou. Kromě toho, jak cvičit na míčích, jsme se naučili i pár nových a hodně efektních triků, které bych jinak nevěděla, jak učit, takže za mě absolutní spokojenost. Na míčích už poctivě trénujeme i doma, tak doufám, že nám to vydrží. Myslím si, že je to opravdu užitečné a sportující pes by se prostě měl držet v kondici minimálně tím posilováním na míčích. Snad se mi brzy podaří sehnat i DVD věnující se této tématice a dozvím se ještě něco dalšího :)

Včera jsme byly na intenzivce s Pavlem Koškem, která byla opět skvělá. Běhat s Pavlem mě hrozně baví, líbí se mi, že nám k tomu povídá i něco z teorie, ukazuje možnosti, jak danou sekvenci zaběhnout a hlavně chválí a chválí a koho by to nebavilo, když dostane pochvalu, že :) Amy byla skvělá, panička zas až tak ne, ale to se časem vyladí ;) Doufám, že Pavel zase brzy přijede trénovat do Prahy a že zase dostanu možnost se zúčastnit a hlavně se těším až u něj budeme trénovat v létě na táboře :)

Webová stránka byla vytvořena pomocí on-line webgenerátoru WebSnadno.cz